OS-Vícení

Tvořila jsem ho v odevzdání všeho co znám, truchlila jsem, plakala, vztekala se… všechno. A pak vznikla ona - žena na kterou sví...Vícetí z jedné strany slunce a paprsky se dotýkají její tváře. V tento čas mě slunce na procházkách doslova atakovalo a já cítila paprsky, jak na mě slunce dopadá. A pak jsem viděla ten obrovský stín, který to vrhá. Byla jsem neustále osvícena světlem a přesto ve stínu. Světlo skrze mě vedlo paprsek skrze srdce, a to jsem také v obraze zhmotnila, skrze mandalu na hrudi. Tento obraz je odkazem, že v našich životech je období a místo, kde jsme hození do velkých stínů, dokud budeme rozdělovat světlo a stín, budeme vždy vnímat mezi tím rozdíl. A mě došlo, že světlo a stín jsou jedno. Co je víc a lepší? Světlo? Když jsme šťastní a daří se nám? Co když je stín ten, kdo vrhá světlo? Mnoho let jsem se zaměřovala na to nahlédnout do stínu a tím mu dodat světlo, jenže po téhle jízdě mě došlo, že dokud ve mě existuje myšlenka na toto, není světlo a stín v souladu. Co když mezi tím není rozdíl. Světlo vrhá stín a stín vrhá světlo. Osvícení je stav, kdy neexistuje žádné rozdělení ničeho - dualita zmizí a stane se jednotou. A o tom je tento obraz. O uvědomění si, dalšího velkého kroku k sobě a chápání toho, co se nám v životě děje. Už se asi nemohu dívat na stín jako před tím. Je to ještě čerstvé vše si musí dosednout. A tahle bytost je dalším velkým upozorněním, že se vše mění a naše způsoby nahlížení na věci se mění a nacházejí poznání a hlubší a hlubší roviny bytí.