Umělecká Cesta Kláry: Příběh Inspirace a tvorby

Umělecká duše Kláry našla svůj první záblesk již v dětství díky její mamince, která působí jako ředitelka na umělecké škole. I přes toto počáteční setkání s uměním se však Klára rozhodla vydat na jinou cestu, když zamířila na gymnázium a později na Vysokou školu ekonomickou. Nicméně to Kláru k umění vždy táhlo a rozhodla se k malbě před 15 lety vrátit.

Klára ráda zkouší různé techniky a nebojí se experimentovat. I když jsou jejím nejčastějším spojencem akrylové barvy a suché pastely, neváhá sáhnout ani po olejovém pastelu, markerech a práškových pigmentech. Ráda používá vějířkovité štětce, ale nebojí se ani netradičních nástrojů, jako je například houba na nádobí, stěrka na okno nebo vlastní prsty.

Její tvůrčí proces začíná představou nebo vizí, kdy maluje obraz ve své hlavě, snažíc se naladit na aktuální náladu nebo osobu, pro kterou obraz tvoří. Teprve potom přichází fáze samotné tvorby, kde postupně zachycuje energii, kterou má obraz vyzařovat. Díky tomuto pečlivému přístupu jsou její malby často dlouhodobými projekty, na kterých pracuje i několik týdnů. Na druhou stranu má ráda i minimalistickou abstrakci, kde je celý obraz založen jen na jednom tahu štětcem a jeho tvorba trvá jen pár vteřin.

Při své tvorbě se Klára noří do ticha, kdy odfiltruje všechny rušivé zvuky a vjemy, aby mohla dát průchod svému nitru a emocím. Tvoří kdekoliv ji napadne. Každé místo, kde se cítí dobře je pro ní ateliérem, například i podlaha v obývacím pokoj, ve kterém vznikne lehký chaos, kde však má každý nástroj své místo.

Mezi její vzory patří umělkyně jako Andrea Ehret, Lucie Svoboda a Lenka Kozlíková, které s oblibou sleduje na sociálních sítích a ráda se inspiruje jejich přístupy k umění.

Klára považuje za své největší úspěchy překonání strachu z odhalení své tvorby světu a uznání od nejbližšího okolí.

Ačkoli se svět současného umění může jevit jako nedosažitelný, Klára se nevzdává svých snů, snaží si najít svůj jedinečný styl a rozpoznatelnost.