Příběh obrazu: S tebou jsem doma - milostný dopis na plátně | Sofia Bejblíková
Jako umělkyně jsem vždy malovala ženy - jejich těla. Časem jsem ale cítila, že se chci posunout dál - nemalovat jen ženy jako takové, ale i pocity, myšlenky a nálady. Už dlouho jsem věděla, že chci namalovat svou hlubokou lásku a city k mému muži.
Když jsem před sebou měla prázdné plátno, věděla jsem, že chci zachytit více než jen vizuální podobu lásky. Chtěla jsem vyjádřit to, co mi jeho přítomnost dává – pocit domova, bezpečí a lásky. Když mě jednou večer v posteli obejmul po dlouhém dni, měla jsem jasno. Přesně v tu chvíli vždy vím, že jsem doma. Každý tah štětcem byl jako dotek, který mi připomínal, že on je mým útočištěm, že on je moje bezpečí.
Vždy, když si večer spolu lehneme do postele. Vždy, když mě obejme. Vždy, když mě políbí nebo mi utře slzu po náročném dni. Tehdy se ztrácejí všechny moje starosti. To objetí je moment, který mi symbolizuje všechno, co znamená naše láska. Každý dotek je jako něžný šepot, který mi říká, že všechno bude v pořádku.
Díky němu jsem si uvědomila, že domov není jen místo, ale stav mysli. Jsem vděčná za každý den strávený s ním a za to, jak se stará o naši rodinu. Jeho práce, ochota a láska ke mně a k našemu synovi mě inspirují a dodávají mi sílu.
Tento obraz jsem malovala s láskou k mému muži, není však jen o jednom konkrétním vztahu. Je o univerzálním pocitu lásky, bezpečí a domova. Je to příběh, který lze interpretovat různě podle každého diváka, každopádně vždy s důrazem na sílu a krásu lásky. Když jsem se na Instagramu zeptala svých sledujících, jaký pocit z obrazu mají, jedním z hlavních ohlasů bylo slovo "bezpečí". V tu chvíli jsem věděla, že jsem dosáhla svého cíle.