Máca měla k umění blízko od dětství, i když její okolí jí často tvrdilo, že to není správná cesta. Přesto tuto vášeň nikdy zcela neutlumila. Na vysoké škole pedagogické znovu objevila svou dávnou zálibu ve výtvarném umění, která později přerostla v její životní poslání. Mateřská dovolená se stala zlomovým obdobím, kdy se mohla plně ponořit do své tvorby a pilovat svůj vlastní styl.
Mácina tvorba je charakteristická naivní expresí, která prostřednictvím zvířecích alegorií odhaluje složitosti a protiklady lidské povahy. Zvířata v jejích dílech nejsou pouhými postavami – stávají se metaforami, jež vyprávějí příběhy o lidských emocích, touhách i konfliktech. Skrze ně Máca ukazuje, jak se v lidech prolíná hravost, naivita, ale i vnitřní rozporuplnost.
Inspiraci nachází ve snech, kde jí dětská fantazie otevírá nové perspektivy. Právě dětský pohled na svět je v její tvorbě klíčový – dokáže se dívat s čistotou, jednoduchostí a radostí, ale přitom neuniká hloubce a vážnosti lidského nitra. Tato kombinace hravosti a introspekce činí její díla nezaměnitelnými.
Máca s úctou zmiňuje vliv Michaela Rittsteina, jehož odkaz je v její tvorbě patrný. Přesto si zachovává jedinečný rukopis, který spojuje snovou symboliku s emocionálním nábojem. Skrze své obrazy Máca vybízí diváka k zamyšlení nad tím, co znamená být člověkem – a jaké vlastnosti a rozpory v sobě nosíme.
S úsměvem vzpomíná na své začátky během studia na vysoké škole, kdy prodala své první dílo za pouhých 1.000 Kč. Tento moment v ní zanechal hluboký dojem a dal jí motivaci pokračovat na umělecké cestě. Od té doby se její obrazy staly odrazem světa viděného očima dítěte – světa, který je na první pohled hravý a jednoduchý, ale zároveň plný emocí a hlubokých myšlenek.
Máca dokazuje, že skrze zvířecí alegorie a naivní pohled na svět lze odhalit lidskou povahu v celé její složitosti. Její tvorba přináší nejen radost, ale i podněty k zamyšlení nad tím, kým jsme a co nás definuje.